Syndrom karpálního tunelu
O co vlastně jde?
Syndrom karpálního tunelu je časté onemocnění. Jde o útlak mediálního (středního nervu) pevným, zbytnělým karpálním vazem při jeho průchodu karpálním tunelem při vstupu do dlaně.
Jak ho poznáme?
Projevuje se typicky bolestí a brněním/mravenčením dlaně a hlavně prstů. Změnu citlivosti pacienti často popisují jako pocit tuposti, otoku a ztuhlosti prstů. Obtíže mohou být klidové, typicky se projevují v noci a pacienta budí ze spánku. V rámci denních aktivit postižení udávají zvýraznění potíží například při manuální činnosti, při jízdě na kole, řízení automobilu či tlačení kočárku, kdy dochází ke zvýšení tlaku na nerv zvenčí. Mezi další stesky v pokročilejších stádiích onemocnění patří zhoršení jemné motoriky prstů, oslabení úchopu, někdy i s vypadáváním předmětů z ruky.
Jak ho léčíme?
Syndrom karpálního tunelu lze léčit u lehčích forem konzervativně (fyzickým šetřením, nakládáním zápěstní ortézy, obstřikem karpální úžiny), nicméně tato léčba je často málo účinná a je nutno přistoupit k operačnímu řešení. To je indikované i bez předchozí konzervativní léčby u těžších forem onemocnění. Operace karpálního tunelu je nejčastějším operačním výkonem v chirurgii ruky. Většinou se provádí klasicky, otevřeně. U tohoto typu výkonu je třeba přetnout nejen pevný karpální vaz, ale i všechny povrchněji uložené struktury (dlaňová aponeuróza, podkoží, kůže), za vzniku jizvy v oblasti přechodu zápěstí do dlaně, která je při běžných činnostech ruky namáhána, což nezřídka i při nekomplikovaném průběhu způsobí přetrvávající lokální bolesti v oblasti jizvy, které však taktéž mohou vyzařovat do prstů či na předloktí (pilířové bolesti), či může delší dobu přetrvávat zhoršení úchopu a síly stisku ruky (otevírání PET lahve, stisk kliky dveří, krájení nožem atd.)
Jak ho umíme léčit nejlépe?
U endoskopické operační techniky postačí krátký kožní řez (10-15mm) v zápěstní rýze a pomocí speciálního instrumentaria protínáme selektivně jen karpální vaz a zároveň šetříme všechny ostatní povrchnější struktury dlaně. Oblast jizvy není v namáhané oblasti a tudíž se lépe hojí a v naprosté většině případů nezpůsobuje pacientům žádné obtíže. Miniinvazivní endoskopický přístup tak ve výsledku přináší rychlejší rekonvalescenci a návrat k běžným činnostem, do práce i koníčkům.
Co se při léčbě může pokazit?
Jak jistě chápete, vše v medicíně a chirurgii obzvláště může přinášet svá negativa a komplikace. U endoskopické operativy syndromu karpálního tunelu se zřídka setkáváme s pooperačním podkožním hematomem (krevním výronem, podlitinou či chcete-li modřinou). Nelze samozřejmě zcela vyloučit zánět v operačním poli či mechanické poškození uvolňovaného mediálního nervu.
Kdy endoskopicky raději neoperujeme?
Využití endoskopické operativy je u diagnózy syndromu KT široké, nicméně nedoporučujeme ji u pacientů po prodělaných zlomeninách či jinak vzniklých deformitách zápěstní oblasti, u těžších atrofií svalů palce a z toho rezultujících významných svalových oslabení a u nutnosti reoperace po předchozím neúspěšném operačním zákroku. V těchto případech doporučujeme a provádíme operaci klasickou otevřenou technikou. Zcela výjimečně může nastat v průběhu operace situace, která z nějakého důvodu (nedostatečná přehlednost operačního pole, nepříznivé anatomické poměry) neumožňuje výkon endoskopickou technikou kompletně provést a je nutné jej v rámci zachování bezpečnosti a spolehlivosti pro pacienta dokončit klasickou operační technikou.