Syndrom karpálního tunelu lze léčit u lehčích forem konzervativně (fyzickým šetřením, nakládáním zápěstní ortézy, obstřikem karpální úžiny), nicméně tato léčba je často málo účinná a je nutno přistoupit k operačnímu řešení. To je indikované i bez předchozí konzervativní léčby u těžších forem onemocnění. Operace karpálního tunelu je nejčastějším operačním výkonem v chirurgii ruky. Většinou se provádí klasicky, otevřeně. U tohoto typu výkonu je třeba přetnout nejen pevný karpální vaz, ale i všechny povrchněji uložené struktury (dlaňová aponeuróza, podkoží, kůže), za vzniku jizvy v oblasti přechodu zápěstí do dlaně, která je při běžných činnostech ruky namáhána, což nezřídka i při nekomplikovaném průběhu způsobí přetrvávající lokální bolesti v oblasti jizvy, které však taktéž mohou vyzařovat do prstů či na předloktí (pilířové bolesti), či může delší dobu přetrvávat zhoršení úchopu a síly stisku ruky (otevírání PET lahve, stisk kliky dveří, krájení nožem atd.)
